5 důvodů proč raději cestuji sama

5 důvodů proč cestuji sama

„Cože, ty cestuješ sama? A nebojíš se, že tě někdo okrade, znásilní, zabije… ?“

Kolik to z nás holek, které cestují samy, už slyšelo? Pokud dodržuji určité zásady, řídím se selským rozumem a zbytečně neriskuji, proč by se mi mělo něco stát? To není ignorance, naopak vždy vtipkuji o tom, že mi více hrozí nebezpečí u nás, protože mám pocit, že doma mě nic překvapit nemůže…

Obecně si myslím, že lidem, kteří mi pokládají podobné otázky, hrozí mnohem větší nebezpečí v životě a to, že nechají svůj rozum převálcovat strachem. Opravdu si myslíte, že pokud vystoupíte v cizí zemi z letadla, první věc, která na vás čeká, je nějaký násilník? Strach zmenšuje komfortní zónu a nenechá nás růst. Lidé, kteří se bojí, hledají důvody, proč věci neudělat než hledat způsoby, jak je udělat.

  1. Cestování mě učí překonávat strach a posouvat vlastní hranice

Když jsem poprvé měla letět sama letadlem, skoro jsem na pražské letiště nedojela, protože jsem se bála a říkala si: „Praha je krásná, měla bych tu zůstat a projít se po ní“. Kdyby na mne nečekal v Kodani kamarád, asi by u toho zůstalo. Nechala bych propadnout letenku, a zklamala bych jeho i samu sebe. A to byl spouštěč. Ani netušíte, jak jsem vyrostla, když jsem v Dánsku vystoupila a byla na sebe pyšná, co jsem dokázala (ano, letět poprvé letadlem úplně sama…).

Překonávání strachu se stalo mou závislostí. Ať už to byla fobie z těch minipavoučků v Evropě (poté, co uvidíte monstra s 8 nohami v tropických oblastech, vám ani nic jiného nezbyde), nebo když jsem se poprvé postavila k silnici a stopovala z Olomouce do Brna. Nikdo mi tehdy nezastavil, ale já odcházela s tolika adrenalinem v krvi a s nabytou znalostí, že si musím příště nadepsat ceduli větším písmem. Teď už ten prst do silnice dám bez přemýšlení. Dříve jsem raději půl hodiny hledala kostelní věž s hodinami než abych se zeptala cizího člověka na čas. Dnes už sice mám u sebe mobil, ale s oslovováním cizinců nemám problém. Pokud bych nebyla sama, dá se to (ne)vědomě předat na toho druhého.

2. Naučila jsem se více poslouchat a méně mluvit

Pokud někam cestujete, pokaždé narážíte na nové lidi a jestli využíváte Couchsurfing tak často jako já, mluvit stále o sobě, o svých cestách, problémech i zajímavých věcech (podle vás) vám zavře dveře. Je to dost sobecké a tím, že si nalepíte neviditelnou pásku přes pusu a budete jen poslouchat, získáte mnohem víc. Naučíte se nové věci nejen o různých lidech, ale také o sobě. Páska se tak stane vaší součástí a nebudete si ji ani uvědomovat. Mám ráda samotu. O to více ale miluji střetávání lidí a kultur. Nechávat se překvapovat, bourat stereotypy, naučit se jednat s lidmi a hlavně, ať už to bude znít jako cliché, poznávat, jak málo toho stále vím. Díky Sókrate.

3. Přátelé jsou to nejdůležitější na světě

Do rodiny se rodíme, tu si nevybíráme. I když já měla štěstí.

Kdo s námi bude chtít trávit čas, mluvit o všem a ničem, kdo bude naprosto upřímný a neopustí vás při prvních neshodách nebo rozdílných názorech. A i když se uvidíte jednou za rok, jakoby to bylo jen pár dní? Stejně tak každá hodina s nimi bude neskutečně naplňující a bude vás nabíjet štěstím. To jsou přátelé a ti si zaslouží veškerou energii, kterou máte. Kvůli takovým lidem jsem schopna přeletět polovinu zeměkoule, když je to třeba. Pokud cestuji sama, jsem velmi šťastná a jakkoliv to zní nevědecky, lze to přenášet na ostatní.

pablo

Na cestách zažívám velmi intenzivní vztahy, ale tyto vztahy jsou ve většině případů krátkodobé. Můžete si párkrát napsat, potkat se znovu, ale tam to skončí. Bohužel (bohudík) nemůžou být nejlepšími přáteli všichni. 🙂

Stejně tak jsem si uvědomila, že chodit s někým, kdo není můj přítel… Přátelé z vašeho života neodcházejí a také nezradí. Možná je i proto tolik rozvodů. Nelimitujte lásku na jednu osobu. A ne, nepropaguji hnutí květinových dětí.

4. Svoboda volby

Když cestuji sama, zastavím se tam, kde se mi líbí a často měním plány podle konkrétní situace. Dalšího člověka by to mohlo omezovat a tak raději cestuji sama. Neřeším, kdy vstanu nebo kde budu spát. Zodpovídám sama za sebe a ten pocit je neskutečně osvobozující. Stejně je tak jednoduché ráno koupit letenku a večer letět, aniž byste se někoho museli ptát na svolení.

Mým snem je potkat někoho, s kým se budu cítit stejně svobodná i při dělání kompromisů.

Uvědomuji si, že tento důvod, proč cestuji sama, je velmi ošemetný. Sice neomezuji potenciální spolucestovatele, ale třeba má máma doma trne starostí, jestli jsem v pořádku. Protože pokud nejste sami, při nehodě či úrazu vám někdo pomůže. Jinak se musíte postarat sami o sebe. Tento risk lze snížit intenzivní přípravou před cestou, i tak tento důvod přináší největší kontroverze. O sobectví tu už taky padla řeč a svoboda končí tam, kde u někoho jiného začíná.

5. Peníze jsou prostředek ne cíl

Vyrostla jsem v rodině, kde se hodně zaměřuje na šetření peněz. To je velmi důležité, ale evokuje to víc čekání na to, až  jich bude dost (jestli vůbec někdy). Nedopřávání si věcí a zážitků tady a teď.

Díky cestování jsem dospěla k minimalismu. Jsem absolutně proti konzumerní společnosti, potřebu vlastnit, obměňovat funkční věci, protože se na trhu objevil nový model apod. Můj majetek se počítá na několik batohů zaplněných věcmi, které využívám. V současnosti nemám nikde ani pronájem a jsem stále v pohybu. Když jsem měla svou vlastní adresu, měla jsem postel, stůl, věšák, oblečení, několik párů bot, batoh, notebook a zaplněnou poličku v ledničce a v koupelně.

Mnoho lidí má s penězi spojené city. Já je mám jako prostředek k uskutečnění snu – životu na cestách. Peníze dávám do věcí, které budou pro mne mít dlouhodobý význam a to jsou spíše zážitky a vzdělávání než materiální věci. Nejen třeba dobré jídlo, ale také božské akce(koncerty, vzdělávací kurzy, festivaly, lekce tance…).

Cestování mne učí pracovat s penězi, diverzifikovat investice a přistupovat k nim s rozumem a ne emocemi. Umět si vytvářet rozpočet tak, abych byla vždy v plusu s finanční rezervou na 4 měsíce. A neustále to přizpůsobovat. Peníze na 4 měsíce v New Yorku budou diametrálně odlišné od 4 měsíců v Bangkoku.

Každý cestovatel má jiný styl, potká různé lidi a zažije rozdílné věci. Proto se tento seznam věcí, který mi dává sólo cestování, bude lišit napříč paletou cestovatelských duší. V žádném případě netvrdím, že cestování v páru nebo skupinách je méněcenné. Já je mám ráda také. A třeba do hor se z důvodu bezpečnosti hodí nebýt sám.

A co vy, cestujete sami a preferujete pro to další důvody? Nebo se mnou nesouhlasíte? Skvěle! Napište mi v komentářích.

Oli

 

 

 

 

 

Advertisements

24 comments

  1. Díky za článek, čteš mi myšlenky. Za sebe bych možná změnila pořadí, ale věřím, že to tu nehrálo roli. Já jsem chtěla cestovat, neměla nikoho k sobě, atak jsem začala cestovat sama, všichni ke mě teď vzhlíží (joo, ty jsi borka; a to se nebojíš…), ale zároveň jsem se částečně odnaučila cestovat s někým (viz. bod 4). Miluju ten pocit, když někde jsem a vím, že můžu spoléhat jen na sebe. A v případě nouze na lidi kolem, protože – ruku na srdce, v Česku bývá všechna tíha na jednotlivci, lidi u nás zesobečtěli, zato v cizině mi vždy nabízeli pomoc, bez ohledu jak jistě, či bezradně jsem se tvářila.

    To se mi líbí

    • Úplně se poznávám 😀 Je to vtipné. Teď už trochu pracuji na tom, abych si navykla na další lidi a snažím se dost času trávit s někým dalším tak, abych byla opět schopná se přizpůsobovat a nebylo vše jen po mém. Protože to se při cestování solo opravdu člověk odnaučí.
      Já se třeba v Praze rovnou zeptám pokud někdo bezradně kouká do mapy nebo neví, na jaké straně nastoupit do metra. Je to takové potěšující a mám pocit, že si aspoň budou o Češích myslet jen to dobré potom 😀 Oli

      To se mi líbí

  2. Tyyyjo! Super článek, úplně mi to mluví z duše.. akorát s tím rozdílem, že jsou to zatím pouze představy o ideálním cestování. I když, před měsícem se mi otevřely obzory do takové dálky, že to určitě nebude trvat dlouho a zase někam vyrazím. Ještě před půl rokem by mě ani ve snu nenapadlo, že jako 20letá budu poprvé cestovat sama za hranice, na 3 týdny, ještě ke všemu poprvé letadlem a do Íránu! 😀 ale byl to zatím můj největší zážitek a také splněný sen a pevně věřím, že budou i další. Vysokoškolské studium je jako dělané na cestování, takže – vzhůru do oblak a až na druhý konec světa! 🙂

    To se mi líbí

      • Ahoj holky,
        možná budu znít hloupě, ale všude čtu a slyším, že v Íránu není vhodný cestovat sólo, když jste žena. Protože vás přehlíží, někde jsem slyšela, že dokonce ani nedostanete ubytování, pokud nemáte po boku muže. Samozřejmě, že internet a spousta lidí jsou plni předsudků, tak by mě jen zajímala vaše osobní zkušenost. Protože za mě je Írán božská země, kam bych se opravdu ráda podívala – sólo.
        Díky za odpověď a taky za super článek 🙂 Přeju hodně štěstí na dalších cestách!

        To se mi líbí

  3. Ahoj Oli, kamarat mi poslal odkaz na tento clanok, a musim ‚povedat‘: ‚Ty kokos, strasne krasne si to napisala 🙂 Uplne zdielam tvoje pocity, tiez cestujem, teraz sice trosku menej… obcas solo, obcas s niekym… naucila som sa, ze ak chcem niekam ist/nieco urobit nemozem cakat na niekoho, aby sa ku mne pridal, lebo ten niekto nemusi prist nikdy. Cestovat s niekym ta nauci toleranciu a mnoho inych veci… ale solo je oslobodzujuce, posilnuje mna ako osobu a zaroven moju doveru v samu seba. Vela stastia na cestach a dakujem, ze si sa podelila so svojimi myslienkami!

    To se mi líbí

  4. To je skvělé!
    Přečetla jsem to jedním dechem a nemůžu víc, než souhlasit.
    Já když si vzpomenu na svůj první zážitek se stopováním, musím se smát. Ale nikdy na něj nezapomenu, protože mi to dalo naději – že to fakt funguje. Měla sem sklopenou hlavu,poté co jsem viděla před sebou 6 km dlouhý kopec na silnici, kam se vleze pouze jedno auto v obou směrech a dole sráz. Uviděla auto co vyjíždělo ze zatáčky tak sem bez jakéhokoliv očního kontaktu (ten prvotní strach byl šílený) dala nahoru palec – a to auto fakt zastavilo. Měli skoro plné auto, takže jsme seděli dost .. natěsno 😀 Ale přesto na ten stop, který byl pouhých 6 km nikdy nezapomenu.. no a pak už to šlo skoro samo 🙂
    Akorát jsem v Irsku a i přesto že už tu mám pár známých, se vydávám někam i sama. Každopádně, nebýt couchsurfingu asi by mě to tak moc nebavilo.

    To se mi líbí

  5. Tenhle článek je skvělý! Je m teprve sedmnáct, takže jsem ve třeťáku na gymplu a nemám tolik možností cestovat (i kvůli penězům), ale tohle léto jsem byla dva měsíce v Brightonu, pracovala jsem, žila v bytě holky, kterou jsem nikdy předtím neviděla, a bylo to úžasný. Včera jsem si zabookovala letenku do Glasgow, protože tam moje kamarádka studuje a v létě bych chtěla jet zase s jinou kamarádkou do Barcelony. Jediná věc, na kterou se ještě moc bojím, je právě cestování o samotě. Vždycky si k sobě potřebuju někoho najít. Částečně kvůli rodičům, ale taky kvůli strachu. A tenhle článek mi moc pomohl, takže děkuju! 🙂

    To se mi líbí

  6. Ahoj, moc krásný článek! Ještě více mě to namotivovalo někam jet hned teď 😀 Jen mám teď školu, takže až za pár měsíců.
    Jen bych se chtěla zeptat – jak si vyděláváš?

    To se mi líbí

  7. Ahoj, jsem moc ráda, že jsem objevila tvůj článek. Momentálně bydlím ve Francii a miluji cestování, jen je vždy těžké najít někoho k sobě, proto jsem si vymyslela cestu do Barcelony a další den do Itálie za kamarádkami. Sama. Posledních pár dnů jsem z toho měla hroznou hrůzu, protože mě začali všichni strašit a tvůj článek mi dodal odvahu. Takže děkuju moc! Můžu se zeptat, ve které zemi teď bydlíš?

    To se mi líbí

    • Ahoj, řekla bych, že česko je mou základnou tedka, kdybych napocítala všechny cesty od začátku roku, blížím se už ke 2 měsícům venku, ale Brno mne učarovalo a je to můj domov. 🙂 Oli
      PS: Odvaha je třeba, ale ty už ji tolik asi nepotřebuješ 🙂

      To se mi líbí

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s