Jsme součástí generace, která může změnit svět okolo nás

clanek

Prý se chceme rozutíkat do světa a nevrátit se zpátky do Česka.

Tento článek zvedl žluč mnoha diskutujícím na internetu. Já se akorát usmívala. Mým snem je totiž stále co nejvíce času strávit mimo ČR a stejně tak tomu přimět i tebe.

Plno lidí řeší, že si tu vystudujeme zadarmo a pak šup, nevracíme své získané znalosti zpátky Česku. Naopak je nabízíme v jiné zemi, která do nás nemusela vložit ani korunu.

Můj příběh vypadá podobně, až na malou odlišnost…

Je Česko jedna velká díra? Ano, pokud ho tak budeš prezentovat.

(Ano, je to oficiální – máme nejhlubší zatopenou propast/jeskyni na světě. V mém rodném městě.) 🙂

Když jsem se poprvé vyřítila ven, bylo mi tak 16. Bylo to trošku rebelství, protože mne to táhlo ven a já konečně chtěla ochutnat opojný pocit z cestování bez nikoho dalšího. Skoro jsem to vzdala na letišti v Praze, jak mne na chvíli přemohl strach. Ale jakmile jsem nasedla do letadla do Kodaně, množství adrenalinu mne zaslepilo a navždy u mne vytvořilo úroveň, které dosáhnu, jen když cestuji sama.

20160705_083340

Tehdy jsem dala za letenku neskutečné peníze. Dnes létám za pakatel a taky si neumím představit, že bych spala v zahraničí jinak než přes Couchsurfing případně Airbnb.

Důvodem jsou lidé. Nejsem člověk, který chodí po muzeích, památkách a centrech měst. Já jezdím za lidmi a to i za těmi, o kterých jsem v životě neslyšela. Trávíme hodiny diskuzemi o rozdílech a podobnostech našich kultur, filozofujeme, povídáme si o projektech, na kterých pracujeme,vaříme tradiční jídla a chodíme na různé akce.

Ale teď zpět v čase. Nové země, noví lidé i zkušenosti, pořád jsem objevovala krásné věci a říkala si, jaké je Česko zapadákov. A snila jsem o tom, že se po studiu navždy přestěhuji ven.

Víte, jak hodně Čechů popisuje své krajany v zahraničí?

  • Jsme alkoholici. Češi vypijí nejvíce piva na světě – 142,6 l piva na osobu za rok. Google to říká.
  • V obchodech se na vás prodavačka neusmívá a chová se, jako by ani nechtěla nic prodat.
  • Lidi u nás si na všechno stěžují (třeba že za komunistů bylo nejlépe).
  • Nemáme vkus na oblečení (muži nosí ponožky v sandálech).
  • Úspěch je tu sprosté slovo – jsme závistiví a nepřejícní.

Dříve jsem argumentovala podobně.

Nebrala jsem si servítky a popisovala Čechy veskrze negativně. Byl to takový pocit rebelství, domýšlivosti a arogance, za které se dnes stydím. Naštěstí jsem rychle prozřela, protože je jedno, odkud jste. Negativní lidé nejsou otázkou národnosti. Zaručím vám ale, že negativní lidé neskutečně odpuzují a nikdo se s vámi nebude chtít bavit. A tak si přátele nezískáte. Jen se pomalu stanete těmi, které popisujete (pokud už zahořklí nejste).

Začněte hledat to dobré a uvidíte, že Češi jsou pozitivní

Rozhlédněte se kolem. Přestaňte poslouchat všechno to generalizování a vybavte si lidi kolem sebe. Jací jsme?

Moje třída na gymplu je pro mne dodnes ten nejlepší kolektiv různých osobností, kteří drží při sobě. Neexistovala tam šikana, pořádali jsme akce, adoptovali dítě na dálku apod. Brali mně takovou, jaká jsem byla – šprtka se samými jedničkami, která vyhrává jednu soutěž v chemii za druhou. Nikdy mi nedali pocítit, že mezi ně nepatřím.

14433063_10207144524359717_7949150239811424157_n
Snad mi holky prominete, že jsem fotku dala do článku (ale na Facebooku ji vidělo stejně o mnoho víc lidí). 😛

Moje máma nesčetněkrát otevřela dveře našeho domu pro cizince, kteří za mnou přijeli přes Couchsurfing. A aniž by mluvila cizí řečí, vždy pro ně vyvařovala, dokonce jim chtěla dát peníze na cesty, pozvala své přátele, aby mé hosty poznali. Byla úžasnou hostitelkou. Za to jsem jí neuvěřitelně vděčná.

Když chodím nakupovat do Lidlu, prodavačky jsou milé, ochotné a usmívají se.

V pražské Mamma Coffee vím, že nejsem jen chodící peněženka.

Ve volném čase se parta studentů UP Olomouc věnuje popularizaci vědy a díky tomu jde více lidí studovat matematiku, fyziku či chemii.

Desítky dobrovolníků překládají z domu výuková videa, aby zpřístupnili úžasná videa na Khanově škole pro ty, co angličtinu neovládají.

O těchto lidech, projektech i firmách mluvím na svých cestách. Popisuji, jak si Češi začínají cenit kvalitních služeb i věcí. A proto už téměř na každém rohu narazíme na vynikající kavárny a čajovny, téměř každá restaurace (např. v Brně) nabízí gastronomický zážitek, v malých pekařstvích vás poznají jako stálého zákazníka,…

Cestuj, inspiruj se a vytvoř něco podobného

Studovala jsem v Nizozemí, pracovala v Německu a Švédsku. Ale neustále jsem se ráda vracela domů na Moravu. Stejně tak při mých návštěvách různých zemích. Pořád mne to táhne zpátky. V současnosti se podílím na několika projektech, které už jsem na blogu popisovala. Protože život mám jen jeden a ten je krátký na to, abych za sebou nic nezanechala.

Cestovat jsem začala, protože jsem po ničem jiném netoužila. Ale jak moc jsem si dokázala na cestách užívat, stále jsem hodně makala na tom, abych jednou objevila lék na rakovinu (ok, to nevyšlo :D), ale neúspěchem jsem se nenechala odradit. Změnila jsem i hlavní obor, ale stále mi na cestách docházela jedna věc. Nejvíce inspirativní lidé více dávají než berou, chtějí, aby se komunita kolem nich rozvíjela, pomáhají, kde se dá, otevřou dveře cizincům, zakládají firmy a chtějí vytvořit něco, co řeší problémy ostatních.

Snažím se lidi inspirovat, aby cestovali, na mým občasných cestovatelských přednáškách.

13174089_1566505156976227_8279906139968768865_n
Pořádám cestovatelské přednášky. Protože mi účastnící většinou píšou, že je přednáška inspirovala nebo že teď už ví, jak na levné letenky… Mám pocit, že akce mají smysl.

Začni cestovat, jen na pár dní. Vyjeď na Erasmus týdenní výměny mládeže nebo pracovní stáže a studijní pobyty. Kup si letenku/jízdenku a jeď do evropského města. Uspořádej piknik nebo „Free hugs“ setkání. Zůstaň u místních couchsurferů. Inspiruj se a nabij se energií. Odlep oči od mobilní obrazovky nebo počítače a udělej něco víc. Jen jedna hodina denně místo projíždění Facebook zdi udělá obrovský rozdíl. V dnešním světě konzumujeme přemíru informací, které jsou jednoduše dostupné na kliknutí. Máme pak pocit, že toho hodně víme. Ale kolik z dnešních věcí, co jsi přečetla, si pamatuješ a posunulo tě nějak dál? Prosím, ať je to nějaký můj článek na blogu. 😀

Je třeba začít něco pořádně dělat. Výborně a jen v pár větách to popsal Jakub Šafránek (doporučuji sledovat, zaměřuje se na tvorbu prezentací, ale taky má dost motivačních článků ve stylu Setha Godina).

Zaměř se na jeden předmět ve škole a dělej do něj věci navíc. Zapoj se do dobrovolných projektů nebo si najdi stáž. Začni jednu hodinu denně na něčem pořádně makat (francouzština, balet, programování v C++). Obklop se podobně motivovanými lidmi – ti, co přešli na mód „to uděláme“ a „nic není nemožné“.

Já se třeba začala věnovat ve velkém chemii a angličtině během gymplu. Dnes se všichni mí studenti dostanou na medicínu, pokud opravdu makají. Angličtina mi otevřela dveře ve světě – spolupráce na projektech, brigády i zaměstnání. Každý den se navíc věnuji marketingu, který definuji jako způsob, díky kterému se lidé dozví o projektech, které mají (podle mého měřítka) smysl.

Změnit svět nutně neznamená, že budeš další Mark Zuckerberg

Společnost vytváří velký tlak a ty máš pak pocit, že pokud se o tobě nebude psát v novinách a na internetu, lidi tě nebudou na ulici poznávat, nic jsi nedokázala. Stejně tak rodiče ti mohou podsouvat, jak je medicína i právničina skvělá profesionální cesta pro tebe. V***r se na to. Důležité je, že uděláš vlastní rozhodnutí. Protože jen za ta si zodpovídáš sama. Nech se ispirovat, poradit si, važ si svých rodičů, ale je to tvůj život.

Chceš se stát spisovatelkou? Jdi si za tím. Pokud to vyjde, posune tě to dál. Pokud to nevyjde, vem si z toho lekci, a ta tě posune dál taky. Nebo taky ještě vůbec nevíš, co chceš? V pohodě, nestresuj se. Zkus si tento profesní test (udělej si ale přesnou (dlouhou) verzi).

Žijeme v době, kdy můžeme svobodně cestovat/studovat/pracovat téměř kdekoliv na světě. Díky internetu se můžeme všechno naučit, spolupracovat s někým, kdo je tisíce kilometrů daleko. EU projekty a nadace nám pomáhají financovat i malé místní projekty. Stejně tak můžete získat finance na svůj sen na crowdfundingových webech. Možnosti jsou, je jen na tobě, jak je využiješ. Máš na dosah ruky vše, co potřebuješ.

Pokud naše země nebude nabízet místo, kde se dobře žije, kde se věci zlepšují (no a jak víme, na vládě to opravdu nechat nemůžeme), budeme utíkat a nebudeme se vracet. Jenže tahle země má potenciál a pokud si uvědomíš, že i ty sama ho můžeš využít, je tu naděje. Takže je jedno, že odjedeš. Čím častěji budeš pryč, tím více si své země budeš vážit. Velmi hrdě se k ČR hlásím a nemračím se, když v zahraničí lidi opravuji, že už nejsme Československo. Prostě jim vysvětlím, jak to je a co dnes Česká republika znamená.

Do čeho se pustíš ty? Napiš mi v komentářích, co bys chtěla změnit. Máš na věc úplně jiný názor? Napiš taky. 🙂

Zde je jedna jednoduchá věc, kterou můžeš udělat hned teď. Buď pozitivní. Dobrá nálada i úsměv jsou neuvěřitelně nakažlivé. Věř mi, už to je způsob, kterým můžeš každý den měnit svět kolem sebe.

usmev

Advertisements

5 comments

  1. Já tleskám za tenhle článek! Ačkoliv jsem se rozcestovala teprve nedávno, cítím to nějak podobně. Je to poprvé za mých 20 let, kdy jsem si uvědomila, že mám naši zemi ráda a ráda se sem vracím a nechci, aby to tu šlo do kopru 🙂 Co s tím udělám, je ve hvězdách, ale tenhle impulz je nejdůležitější 🙂

    To se mi líbí

  2. Zatím jsem byla jen dva měsíce v Anglii, ale je pravda, že po prvním měsíci se mi začalo neuvěřitelně stýskat po České Republice. Vždycky jsem o naší zemi říkala špatné věci a nesnášela jsem to tady. A najednou jsem se ocitla někde jinde a chyběl mi český chleba, dobrá měkká ústecká voda (žila jsem v Brightonu, tam se voda musela filtrovat), levné pivo a spousta dalších věcí, které mi předtím připadaly jako samozřejmost. Teď jsem už dva měsíce zase v Čechách a chybí mi Anglie a chci zase jet někam pryč.. lidi si vážně cení věcí jen ve chvílích, kdy je nemají. Naprosto s tebou souhlasím – cestováním si dokážeme uvědomit ty dobré věci na naší rodné zemi, kterých bychom si bez toho ani nevšimli.

    Liked by 1 osoba

  3. Az budu mit zitra cas na letisti, blog si proctu a davam do follow 🙂 A souhlasim – zila jsem v Holandsku chvili kvuli stazi (A mam jen ty nejlepsi vzpominky) , ted v Zagrebu. Ale urcite me to naucilo vic si vazit CR a tesit se na ni, hlavne ted v Zagrebu. Ale zaroven bohuzel vidim v CR neco, co mi stale vadi (lide – jak se tvari, oblekaji…). Ale jsme skvela zeme. Nicmene si myslim, ze jsme EVROPA a kazdy, kdo ma tu moznost, by mel cestovat a pokud chce, tak chvili zit v zahranici. To je neco, co nikdo nikomu neveme a miluju, jak to cloveka obohati (i kdyz se nekde neciti dobre), rozsiruje mu to obzory, je tolerantnejsi (a nebo taky ne?), jednoduse je to takova krasna soucast zivota a clovek pozna spoustu dalsich uzasnych lidi. Neumim si predstavit, ze bych mela zit jen na jednom miste a neobjevovat svet. Natoz, kdyz v Evrope mame stesti na to, ze muzeme objevit spoustu jinych zemi a kultur za par korun/hodin. Klidne si umim predstavit, ze jednou vezmu dite a rok budeme zit jinde…a nebo jen mesic pracovat ze zahranici online. Nebo tam. Ale urcite by se nemelo zanevrit na domov 🙂

    Liked by 1 osoba

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s